Alpínské trávníky se vyskytují v nejvyšších polohách některých pohoří, nad horní hranicí lesa. U nás se vyskytují pouze v hřebenových partiích Krkonoš a Hrubého Jeseníku a na vrcholu Králického Sněžníku. Ač se to na první pohled nemusí zdát, čelí tyto biotopy mnoha závažným ohrožením, klimatickou změnou a atmosférickými imisemi počínaje a přemnoženou spárkatou zvěří konče.

Správy CHKO Jeseníky a Krkonošského národního parku se proto rozhodly uspořádat duální seminář expertů, jehož první jesenická část byla zorganizována v rámci integrovaného projektu LIFE Jedna příroda. Smyslem prvního setkání bylo získat zpětnou vazbu na to, co se aktuálně provádí a co se plánuje v oblasti péče o vysokohorské bezlesí Jeseníků, diskutovat ochranu alpínských biotopů z pohledu různých expertů a vyměnit si informace s pracovníky z Krkonošsského národního parku, kteří řeší podobné otázky. Setkání neslo název konzilium, neboť jak pravil Leo Bureš, který jesenické přírodě zasvětil celý život: „Konzilium (lékařské) se zpravidla schází nad nemocným pacientem a v tomto případě stav pacienta (příroda alpínského bezlesí) není uspokojivý.“ 

V horské chatě na úbočí Pradědu v Jeseníkách se ve dnech 5. – 6. června sešlo na 30 účastníků z řad zaměstnanců AOPK ČR z ústředí i správy CHKO Jeseníky, ze správy Krkonošského národního parku, z několika vědeckých institucí i několik nezávislých expertů.

Po úvodním slovu od místního pracovníka Jindřicha Chlapka vystoupil Leo Bureš. Tento jesenický matador, který se sledování a výzkumu jesenické přírody věnuje již od počátku 70. let minulého století, shrnul změny subalpínské vegetace Hrubého Jeseníku v průběhu více jak 50 let a zmínil některé zásadní změny v pojetí ochrany zdejší přírody.

V následujícím příspěvku se Miroslav Zeidler z Univerzity Palackého v Olomouci podělil o informace ze sledování vegetačních změn a dopadů péče v oblasti alpínského bezlesí. Mimo jiné hovořil o nebezpečí šíření invazních druhů z okolí rekreačních objektů, o vlivu existence sjezdových lyžařských tratí na subalpínskou vegetaci, o zarůstání trávníků klečí a borůvkou či o dopadech klimatických změn.

Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR ve své trefně nazvané přednášce „Tundra i pastvina: jesenické horské bezlesí mezi intenzivním hospodařením a přísnou ochranou“ se snažil odpovědět na otázku nakolik je jesenické bezlesí přirozené a nakolik ovlivněné hospodařením. Následovala přednáška Lydie Dudové, také z Botanického ústavu, která představila závěry posledních paleoekologických výzkumů, které pomohly objasnit prehistorii subalpínských trávníků v Jeseníkách. O historii hovořil ve svém příspěvku i její kolega Péter Szabó, zaměřil se však na využití alpínského bezlesí v Jeseníkách v posledních 500 letech na základě historických pramenů.

Následovaly dva příspěvky od pracovnic z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Zatímco Olha Kachalová hovořila o historii a možných příčinách odumírání subalpínských trávníků v Jeseníkách, tak její kolegyně Marie Vymazalová naopak mluvila o regeneraci odumřelých trávníků.

S dalším příspěvkem vystoupil Radek Štencl, botanik ze správy CHKO Jeseníky, a promluvil o několika projektech z posledních let, díky kterým se začalo navracet hospodaření (kosení a pastva) do jesenického bezlesí a které přispěly k likvidaci v Jeseníkách nepůvodní borovice kleče.

Následující část semináře byla věnována bezobratlým. Lukáš Spitzer z Muzea regionu Valašsko promluvil o tom, jak se změnilo společenstvo bezobratlých v reakci na prováděné managementy. Martin Konvička z Jihočeské univerzity zase seznámil posluchače s vývojem populace motýlů okáčů rodu Erebia za posledních 15 let a s managementovými doporučeními na jejich podporu.

Závěrečný příspěvek patřil botanikovi Martinu Kočímu, který se podělil o postřehy z monitoringu, jak na management reagují vybrané druhy a biotopy alpínského bezlesí.

Po přednáškách expertů následovala ještě několikahodinová diskuse mezi všemi účastníky, která se protáhla až do nočních hodin.

Druhý den proběhla terénní exkurze za doprovodu a výkladu pracovníků správy CHKO Jeseníky. Účastníci konzilia tak měli možnost přímo v terénu spatřit, jaký je stav porostů po různých typech managementu s různým časovým odstupem. Naopak zaměstnanci správy měli možnost vyslechnout si názory, jak postupovat v jednotlivých případech dál od expertů, kteří se alpínskému bezlesí věnují ve své výzkumné činnosti.

Celé setkání mělo neformální charakter a bylo i velice efektivní a přínosné pro všechny zúčastněné strany. Z výstupů byly formulovány doporučení odborníků k dalšímu způsobu ochrany a péče o alpínské bezlesí. Z těchto závěrů vyplynulo, že trajektorie vývoje managementu alpínského bezlesí je v zásadě správná a při zohlednění všech formulovaných doporučení lze předpokládat zastavení zhoršování stavu a pozvolné obnovení druhové rozmanitosti alpínského bezlesí.