Lesní pastva

je jedním z nejstarších způsobů hospodaření v lesích používaným v mírném pásmu po celém světě. Pastevní lesy jsou v podstatě kombinací pastviny a volně rostlých, mnohdy velkých a statných stromů. Nabízí vhodné prostředí pro druhy vázané nejen na otevřená stanoviště, jako jsou trávníky, louky či stepi i na samotné stromy a les.

Pastva skotu na Ježovci v evropsky významné lokalitě Beskydy. Foto: Dana Morcinková

Na českém území byla pastva v lese běžná od počátků zemědělství až do zhruba druhé poloviny 18. století. Vydáním tzv. tereziánských patentů (1754, 1756) byly v lesích omezeny činnosti, které mohly vést ke snížení výnosu a degradaci produkčního potenciálu lesů. Mezi tyto činnosti spadala i lesní pastva.

Nařízený zákaz nebyl vždy zcela respektován a v omezené formě byla lesní pastva využívána až do zavedení moderního lesnictví na přelomu 18. a 19. století, kdy začalo docházet k systematickému intenzivnímu plánování lesního hospodaření vedoucímu ke vzhledu hospodářského lesa v jeho současné podobě

Celoročně v lesích probíhala například pastva prasat, která se zde krmila žaludy a bukvicemi. Periodicky či nárazově se pak v lesích pásl dobytek, a to jak skot, tak ovce či kozy, případně jejich kombinace v závislosti na charakteru porostu a lokality obecně. Méně častěji byly lesy využívány k pastvě koní.

Význam pastevních lesů

Pastevní lesy utvářejí v krajině mozaiku střídajících se stinných a osluněných ploch, a v minulosti tak poskytovaly jak úkryt a potravu pro pasoucí se dobytek, tak i dřevo, které bylo možné přímo využít či zpeněžit. Stromy v pastevních lesech se často ořezávaly tzv. na hlavu. Tento způsob získávání dřevní hmoty též zvaný pollarding zajišťoval nejen dlouhodobý obnovitelný zdroj palivového dřeva, ale také umožňoval stromům znovu obrazit z ponechaných vysokých pařezů, aniž by došlo k poškození zmlazení okusem přítomným dobytkem.

Řídké porosty s většími rozestupy stromů nabízejí dostatečný prostor pro vegetaci jak lučních, tak lesních společenstev a na ně vázané druhy bezobratlých živočichů.

V současném lesním hospodářském systému nemá lesní pastva z produkčního hlediska žádný význam. Avšak tendence ke vzkříšení tohoto tradičního způsobu hospodaření lze pozorovat jako součást agrolesnických systémů a především jako nástroj ochrany přírody.

Současnost a budoucnost lesní pastvy

Zavádění lesní pastvy v dnešní době směřuje hlavně do míst, kde se tímto způsobem již v minulosti páslo a kde je stále otevřená struktura porostu či do nedávna probíhala péče o druhově bohaté (světlé) lesy (viz Metodika). Vždy je brán v úvahu mj. historický vývoj daného místa.

Z hlediska ochrany přírody se k ní využívají zejména velcí spásači, ke kterým patří zubr evropský či primitivní plemena koní. Na vybraných plochách a případně jen v některých obdobích probíhá pastva domácích zvířat (zejména skotu, dále koní, ovcí, koz aj.). Mimo řídkých doubrav, dubohabřin nebo javořin s na hlavu ořezávanými buky se lesní pastva využívá například k obnově lesostepních stanovišť a skalních borů s příměsí dubu.

V dnešních podmínkách je realizace lesní pastvy stále omezena legislativou, a proto se uplatňuje téměř výhradně na lokalitách chráněných území v lesích ochranných či lesích zvláštního určení, a to pouze na základě výjimky ze zákona o lesích (zák. č. 289/1995), o kterou musí orgánu státní správy lesů požádat sám vlastník.

Projekt Jedna příroda si klade za cíl zprostředkovat zavedení lesní pastvy na vybraných lokalitách a následně sledovat a vyhodnotit její dopad na dané předměty ochrany. Výsledky pozorování vlivu lesní pastvy na tato území pak mohou být podkladem pro případné diskuse o změnách právních předpisů, které v současnosti lesní pastvu omezují