Výmladkové hospodaření, pařezení

patřilo v minulosti ke zcela běžnému způsobu využívání lesů v nížinných oblastech Čech a Moravy. Postupně byly systematicky mýcené části lesů využívány k získávání palivového dříví, drobnějšího stavebního materiálu nebo materiálu na výrobu dřevěného uhlí či košů. Tento způsob hospodaření vytvářel v krajině prostorovou a časovou mozaiku a druhotně tak přispíval k udržení charakteru tzv. světlých lesů.

Samotný světlý les má ve své přirozené formě původ již v druhohorách. Tento unikátní biotop původně utvářeli především velcí býložravci, ale také rozmanité disturbanční procesy, jako například lesní požáry, které bránily vytvoření souvislého stromového porostu.

V současné době se dají popsat dva základní způsoby pařezinového hospodaření. V lesnické terminologii jsou tyto způsoby označovány jako tzv. nízký a střední les.

Hospodaření formou nízkého lesa se rozumí plošné periodické mýcení vybraných porostů. Následně dochází k přirozené regeneraci ponechaných pařezů pomocí tzv. výmladků. Smýcený porost se tedy obnovuje vegetativně. Střední les je kombinací lesa nízkého a lesa vysokého (převážně stejnověký porost složený ze dřevin obnovených generativně, tj. ze semen nebo sazenic). V lese středním jsou účelově vybíráni perspektivní jedinci, tzv. výstavky, kteří jsou ponecháni in situ a okolní porost je smýcen.

Zatímco pařezy zbylé po těžbě jsou tedy zdrojem zmlazení vegetativního, výstavky představují zdroj přirozeného zmlazení generativního. Ořezy se periodicky opakují v různých časových intervalech, přibližně 7 až 40 let, v závislosti na druhu dřeviny a účelu jejího využití. Avšak nejkratší možnou dobu obmýtí (tj. věk porostu, v němž je započato s jeho obnovou) v hospodářském lese stanovuje lesní zákon na 80 let. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč se ani jeden ze zmiňovaných způsobů pařezinového managementu v běžné praxi péče o hospodářské lesy neuplatňuje.

Polykormon – typický znak bývalé pařeziny v EVL Hodonínská doubrava (2020). Foto: Tereza Kočárková

Polykormon – typický znak bývalé pařeziny v EVL Hodonínská doubrava (2020). Foto: Tereza Kočárková

 

Proces výmladkového hospodaření

Stromy výmladkového hospodaření mají formu tzv. polykormonů, což jsou kmeny rostoucí z jednoho pařezu.

Schopnost obrážet má hlavně řada listnatých stromů. Například habr, lípa či dub mohou obrážet stovky let. Lze je tak seřezávat v několikero cyklech. V minulosti se pro účely výmladkového hospodaření ořezávaly také lísky a babyky. Z jasanu a jilmu se kromě topiva braly jako zimní krmivo pro dobytek i listy.

Podle Radima Hédla a Pétera Szabó (v článku v časopise Vesmír) je „pařezina dynamická mozaika”, kde se mezi dvěma smýceními mění dané prostředí, a toto stanoviště se v průběhu času stává vhodné pro různé organismy. Nejdříve rané pasekové stádium s poměrně řídkou vegetací krátkověkých nitrofytů, sítin a trav nabízí prostor pro světlomilné živočichy, především hmyz. Protože je daná plocha obvykle oplocena, začíná se druhým rokem zahušťovat, a tak zde rostou trávy typu třtiny a pařezové výmladky, které vytvářejí těžko prostupnou houštinu, a tudíž prostředí pro ptáky vázané na křoviny.

Následné vyšší výmladky vytvářejí v podrostu zástin, který využívají lesní druhy. Těsně před smýcením, kdy je při zemi velmi šero a dostatek odumřelé biomasy, dostávají svou šanci zejména saprotrofní organismy (využívající rozklad biomasy), například houby, a další druhy ptáků.

Výstavky na čerstvě smýcené ploše. EVL Hodonínská doubrava (2021) Foto: Tereza Kočárková

Výstavky na čerstvě smýcené ploše. EVL Hodonínská doubrava (2021) Foto: Tereza Kočárková

 

Pozitivní vliv výmladkového hospodaření

Ze soudobých vědeckých i praktických poznatků vyplývá, že pařezinové hospodaření jakožto způsob obnovy světlých lesů může mít pozitivní vliv na celou řadu ohrožených světlomilných a teplomilných lesních druhů rostlin i živočichů. Díky pařezení totiž vznikají prosvětlené porosty, které jsou pro tyto organismy vhodným prostředím a v průběhu odrůstání výmladků po ořezání stromů také pro další druhy. Mohou se stát domovem řady saproxylických organismů vázaných na staré stromy (např. roháč obecný nebo tesařík obrovský) a nabídnout úkryty pro drobné obratlovce a některé druhy ptáků.

Od druhé poloviny 18. století výmladkových lesů v České republice ubývalo. Dnes se vrací velmi pozvolna. Úspěchy slaví například v národním parku Podyjí. V rámci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR se mu věnuje i Správa CHKO Pálava. V obou případech se zohledňují obecné zásady péče o chráněná území a vybrané předměty ochrany.

Z hlediska ochrany přírody se návrat k tomuto způsobu hospodaření ukazuje jako velice efektivní a pro mnohé druhy dokonce jediný, který v současné době zajišťuje jejich přežití. Ač nelze předpokládat, že by se tento způsob lesního hospodaření opět v České republice hojně zaváděl, projekt Jedna příroda chce na základě prováděných vědeckých experimentů v evropsky významných lokalitách Hodonínská Doubrava a Karlštejn-Koda prokázat, jak významný pozitivní dopad může mít na vybrané chráněné druhy.

 

O výmladkovém hospodaření, pařezení se lze více dočíst v publikacích:

Historická ekologie: dlouhodobé interakce přírody a člověka V. Pařeziny aneb Člověk v lese

Hluboké hvozdy, nebo pokřivené křoví?

Střední a nízký les – 
proč a jak?

Podyjské pařeziny znovu ožívají

Metodiky péče o druhově bohaté (světlé) lesy

 

Jak projekt Jedna příroda pokračuje v experimentu v EVL Hodinínská doubrava, se lze dočíst v článcích:

V péči o přírodu v lesích využíváme i téměř zapomenutá opatření

Začal dlouhodobý experiment v lesním porostu v EVL Hodonínská doubrava

V EVL Hodonínská doubrava proběhl multioborový brainstorming

 

Print Friendly, PDF & Email
Čeština