O tom, že je Natura 2000 soustava chráněných území celoevropského významu a je reprezentována evropsky významnými lokalitami (EVL) a ptačími oblastmi (PO), jste již patrně slyšeli. Stejně tak, že vzniká a je chráněna na základě evropských směrnic. Avšak skutečnou hádankou může být to, co přesně obnáší ochrana těchto území, kdo ochranu zajišťuje, kde se na ni berou peníze nebo také, co je to PAF? Na tyto otázky si odpovíme nejen v tomto článku, ale i v těch následujících. Tento článek totiž otevírá sérii, která se podívá na Naturu 2000 z pohledu pečujících subjektů – těch známých, ale i těch méně známých.

To, jaký subjekt má lokality Natura 2000 pod správou, je podstatné zejména proto, že kromě samotného výkonu činností jako je plánování a provádění péče nebo vydávání různých správních aktů (např. závazných stanovisek či rozhodnutí k činnostem v území), je nutné zajistit na aktivní péči finance. Dostatek finančních prostředků je zcela zásadním a podmiňujícím faktorem při péči o jakékoliv chráněné území či přírodní hodnotu obecně. Základním výdajem je personál, ten poté zajišťuje další aktivity, a to jsou opatření spjaté s managementem. Avšak nejen aktivní péče je výdaj, se kterým je třeba počítat. I neaktivita může v případě ochrany přírody něco – a nemálo – stát. Například vyplácení náhrady újmy za omezení hospodaření (např. ponechání lesa či jeho části samovolnému vývoji či obecně zdržení se nějakých aktivit ve prospěch podpory biodiverzity) vyplývající z § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Komplexní přehled opatření, která jsou nezbytná pro péči o území soustavy Natura 2000 a s nimi také odhad objemu potřebných prostředků je uveden v Prioritním akčním rámci (PAF) na období 2021-2027. Tento víceletý strategický dokument obsahuje nejen výčet finančních potřeb, ale také finanční zdroje, které lze využít. PAF není ledajakým nezávazným dokumentem – vznikl v návaznosti na článek 8 směrnice „o stanovištích“, ze které vyplývá povinnost členských států odhadnout finanční potřeby pro plnění svých povinností vůči soustavě Natura 2000. A o jaké povinnosti se jedná? Částečně to bylo zmíněno výše – může jít o náklady spjaté s vyhlášením lokalit a plánováním péče, monitoringem, výzkumem a vzděláváním. Dále je zde počítáno se samotným managementem, tedy opatření udržovacího a obnovního charakteru přímo pro druhy a stanoviště či o předcházení a kompenzaci škod způsobených chráněnými druhy.

SUBJEKTY ZNÁMÉ

Pečovat o soustavu Natura 2000 je zákonnou povinností konkrétních orgánů. Vyplývá tak ze zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.), který je ve vztahu ke směrnicím “o ptácích” a “o stanovištích” stěžejním tzv. transpozičním právním předpisem čili že uvedené směrnice neplatí přímo a je třeba je adekvátně reflektovat ve vnitrostátním právu.  V tomto zákoně jsou definovány konkrétní povinnosti týkající se soustavy Natura 2000 (podmínky vymezování, ochrany apod.) a příslušné orgány ochrany přírody. Tyto orgány jsou krajské úřady (KÚ), Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), správy Národních parků (NP), Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a újezdní úřady (ÚÚ). Ze zákona dále vyplývá, že péče o EVL a PO je úkolem krajských úřadů vždy mimo území NP, CHKO, NPR, NPP či vojenských újezdů. Pokud se EVL a PO nachází na území CHKO, NPP či NPR, přísluší povinnosti péče AOPK ČR, pokud se nachází na území NP tak správě Národního parku a nakonec, pokud se nachází na území vojenského újezdu, tak je příslušným orgánem ochrany přírody újezdní úřad. Rozsahem spíše dílčí kompetenci má v lokalitách soustavy Natura 2000 i MŽP, a to na pozemcích a stavbách, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy.

DŮLEŽITÍ HRÁČI

Nejen veřejná správa je při péči o soustavu Natura 2000 zásadní. Například bez nevládních organizací by péče o tato území nebyla prakticky možná. Nevládní organizace mohou vystupovat jako vlastníci půdy (v rámci EVL či PO), dále jako její uživatelé (ve smyslu hospodaření) či zhotovitelé zakázek zaměřených na výkon péče (management v území). Nejdůležitějšími hráči jsou soukromé subjekty – vlastníci pozemků a hospodáři. Je zjevné, že především jejich vůle konat, či se nějakých aktivit zdržet, může zcela zásadně ovlivnit biodiverzitu (nejen) v lokalitách soustavy Natura 2000. Jedná se zejména o zemědělce či lesníky, a to buď přímo v roli majitelů pozemků či jejich správců (uživatelů). Všechny zmíněné subjekty a mnohé další nejsou odkázány na financování péče svépomocí, ale mohou se účastnit projektů, které se týkají soustavy Natura 2000, ať už jako partneři tak jako finanční support (například v rámci kofinancování projektů). Role těchto zúčastněných stran je různá a jejich podíl na ochraně Natury 2000 také, často se jedná o vzájemně prospěšnou spolupráci s orgány ochrany přírody.

MOŽNOSTI ZAJIŠTĚNÍ FINANCÍ

Ať už jsou to příslušné orgány ochrany přírody, nebo subjekty, kterým ze zákona povinnost pečovat o přírodu nevyplývá, všichni mají pro aktivity související s ochranou soustavy Natura 2000 k dispozici určitý výčet finančních zdrojů, který je uveden také v PAF. Mezi významné evropské zdroje patří program LIFE, Operační program životní prostředí (OPŽP), Interreg, Program rozvoje venkova (PRV) či fondy EHP a Norska. Národní zdroje financí jsou poskytovány ve formě přímých výdajů přes státní organizace a samosprávy. Může se jednat například o náhrady újmy za omezení hospodaření a náhrady škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Státní rozpočet je dále využíván ve formě národních programů, a to Program péče o krajinu (PPK), Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK), Správa nezcizitelného státního majetku ve zvláště chráněných územích (MaS), Program na podporu projektů NNO a dále programy Technologické agentury ČR (TAČR).  Můžeme zde zmínit i roli soukromých zdrojů, které představují v celostátním kontextu marginální podíl – často se jedná o sbírky, nadace či dobrovolnická firemní činnost v rámci chráněných území a také účast na kofinancování projektů. Detailněji se na zmíněné zdroje a také na jednotlivá opatření zaměříme v následujících článcích. Rozebereme si zejména možnosti jednotlivých pečujících subjektů. Postupně si představíme roli AOPK ČR, Národních parků, Krajských úřadů, Újezdních úřadů a také zbylých subjektů, zejména nevládních organizací, zemědělců a správců lesů.

Graf: Působnost orgánů ochrany přírody v rámci soustavy Natura 2000 v ČR, počítáno dle rozlohy spravovaných EVL a PO (zdroj dat: ročenka AOPK ČR 2021)