Pojem regenerativní zemědělství se stává více a více skloňovaným, a to také díky konferenci Živá krajina, která se konala 30.1.2024 v Praze. Konferenci pořádala organizace Carboneg ve spolupráci s partnery a účastníci se mohli těšit z celé řady přednášek a diskuzí. Mezi přednášejícími nechyběli zástupci vědecké, státní ale také zemědělské sféry a velmi přínosná byla účast zemědělců, kteří regenerativní zemědělství aplikují přímo v praxi. Jak vlastně vypadá takové zemědělství, které minimálně narušuje přirozenou strukturu půdy, a naopak podporuje její přirozené procesy? A proč jsou jeho principy přínosné pro soustavu Natura 2000?

Regenerativní zemědělství je prostředkem, který navrací přírodní rozmanitost a schopnost např. zadržovat vodu při zachování produkce zemědělských plodin.
Typickým znakem regenerativního zemědělství je zavedení meziplodin v kombinaci s „no-till“ způsobem hospodaření kdy dochází k absenci orby, tím nedochází k erozi půdy, nenarušuje se edafon, v půdě se udržuje organická hmota a všechny tyto benefity se nakonec spojí v efektivním ukládání oxidu uhličitého (pozn. v angličtině „no-till“ znamená absence jakéhokoliv zpracování půdy, český ekvivalent „bezorebný“ zahrnuje pouze absenci orby). Díky neustálému pokrytí půdy vegetací, tedy nedochází k tzv. černému úhoru, kdy se eroze projevuje nejvíce, naopak je využit systém meziplodin, časté střídání plodin a zároveň je klade důraz na zvýšení druhové diverzity. V přirozeném cyklu obhospodařování často nechybí hospodářská zvířata, která se podílí na obohacování půdy organickou složkou.

Principy regenerativního zemědělství (Zdroj: Spolek pro regenerativní zemědělství, www.regenerative.cz)

Tento způsob hospodaření vyvolává mezi zemědělci aplikující konvenční zemědělství pochybné reakce. Mnozí z nich experimentovali s bezorebným postupem, ale často se vrátili k orbě především kvůli přítomnosti plevele a nižšímu výnosu. Pro úspěšný přechod na regenerativní zemědělství je důležité dodržet určité principy, mezi které patří například nezačínat s více než 20 % celkové obhospodařované půdy, nezačínat ve velmi vlhkém ročníku či upravit osevní postup. V závislosti na podmínkách a typu půdy pak přechodové období může trvat 3–5 let, ovšem již po prvním zařazení meziplodiny je možné sledovat nárůst absorpční schopnosti půdy při přívalovém dešti.

Mezi propagátory mezinárodního měřítka patří Dale Strickler, který na své farmě v USA aplikuje regenerativní zemědělství již několik let. Své cenné zkušenosti shrnul do knihy „Manuál regenerativního zemědělství“, která vyšla v českém překladu v nakladatelství Walden Press. Pro příklady úspěšné praxe však nemusíme chodit až do Ameriky, neboť mezi praktikujícími zemědělci najdeme také členy Spolku pro regenerativní zemědělství.

Konference se, kromě Dala Stricklera a praktikujících zemědělců, zúčastnili také zástupci Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí včetně zástupců projektu Jedna příroda. Ze vzájemného dialogu vyplynul příslib vzájemné spolupráce a snahy vytvořit pro zemědělce takové podmínky, které by vedly k širší aplikaci principů regenerativního zemědělství. Vzhledem k tomu, že tento princip pouze neřeší důsledky nevhodného hospodaření (eroze, nedostatek vody, vysoké emise) ale přímo předchází vzniku těchto problémů, stává se zároveň velmi nadějnou zbraní v boji proti klimatické změně a ztrátě biologické rozmanitosti. Oblasti zemědělského hospodaření jsou v rámci soustavy Natura 2000 zastoupeny velmi výrazně. Konvenční hospodaření může způsobit degradaci přírodních stanovišť, zejména v důsledku nadměrného používání pesticidů, hnojiv či nevhodných zemědělských postupů. Regenerativní zemědělství naproti tomu nabízí principy, které jsou v souladu s ochranou lokalit soustavy Natura 2000 a proto se více dostává do popředí meziresortních diskusí.