Jsme součástí reálného problému naší doby, ale jeho řešení je na nás

Ztráta biodiverzity ovlivňuje život celé lidské společnosti, neboť ekosystémy s vyšší mírou biologické rozmanitosti poskytují jídlo, léky, nenahraditelnou čistou vodu, přispívají k ochraně proti povodním či zvýšené erozi, přináší dobré podmínky pro zajištění zdraví, kvality života či možnosti pro rekreaci. Dochází-li ke zhoršování stavu ekosystémů v důsledku lidské činnosti, nevyhnutelně se to projeví i postupnou ztrátou těchto, pro člověka zásadních, ekosystémových služeb. 22. května si celosvětově opět připomínáme, jak významná je biodiverzita, tedy přírodní bohatství zahrnující rozmanitost všech genů, druhů i ekosystémů ve světě i přímo u nás. V posledním roce odborníci připomínají toto téma i v souvislosti s koronavirovou pandemií.

Dlouhá desetiletí zásahů člověka do krajiny, jakými jsou odlesňování, nevhodné a fatální zásahy do přírodních stanovišť, zastavování sídly a liniovými stavbami způsobující její fragmentaci, intenzivní zemědělství či urbanizace narušují křehkou rovnováhu přírody. Lidé svou činností neustále a paradoxně mění systém, na kterém jsou závislí, který jim přináší ochranu a prospěch. Namísto toho napomáhají vytvářet podmínky mimo jiné umožňující šíření konkrétních patogenů, včetně různých koronavirů, zde.

Datové zdroje, které z různých pohledů popisují tento stav, nejsou ve svých závěrech příliš optimistické. Ze Zprávy o stavu přírody v Evropské unii vypracované v loňském roce Evropskou komisí vyplývá, že se zásadně nezlepšuje stav evropsky významných přírodních lokalit (EVL) ani druhů. Evropsky chráněná území se na jednu stranu podařilo rozšířit, ale zastavit úbytek druhové rozmanitosti se stále nedaří. Ani poslední Výhled globální biologické rozmanitosti 5, vydaný Sekretariátem Úmluvy o biologické rozmanitosti, nepřinesl povzbudivé výsledky. Na celosvětové úrovni nebylo plně dosaženo žádného z 20 cílů Strategického plánu pro roky 2011 až 2020, které si signatáři Úmluvy včetně České republiky stanovili v japonském Aiči v roce 2010. Plnit se dařilo spíše cíle pro politiky a opatření na podporu biologické rozmanitosti, například chránit do roku 2020 alespoň 17 % suchozemských oblastí a vnitrozemských vod a 10 % pobřežních a mořských oblastí, ale již hůře ty, které se zaměřily na úbytek biologické rozmanitosti a jeho příčiny, např. obnovit alespoň 15 % poškozených ekosystémů, omezit hrozby, jimž čelí korálové útesy, snižovat znečištění, prosazovat udržitelné zemědělství, lesnictví a akvakulturu nebo minimalizovat pobídky, které jsou pro biologickou rozmanitost škodlivé.

Navzdory celkovému nepříznivému vývoji se ve Výhledu objevují dílčí dobré zprávy. Míra odlesňování se celosvětově snížila zhruba o třetinu ve srovnání s předešlým desetiletím. Nedávná opatření k ochraně biodiverzity jako omezení lovu, dohled nad invazními nepůvodními druhy nebo ochrana ex situ pomohla snížit počet vyhynutí některých druhů. Zpráva o stavu přírody v EU zase mj. dokazuje, že druhy a přírodní stanoviště, které jsou více zastoupeny v celoevropské soustavě Natura 2000, jsou v lepším stavu než ty, které v rámci této největší soustavy chráněných území na světě chráněny nejsou, což vypovídá i o smysluplnosti péče a ochrany evropsky významné přírody. Ta u nás vhodně doplňuje národní, zvláště chráněná území.

Mnohé země, ekonomické subjekty a jednotlivci si stále více uvědomují význam a nutnost ochrany biodiverzity. Dokladem jsou například evropská Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která si klade za cíl mj. rozšíření ekologického zemědělství a krajinných prvků s bohatou biologickou rozmanitostí na zemědělské půdě či zastavení úbytku opylovačů a zvrácení tohoto trendu. V září loňského roku podepsali státníci z různých zemí světa na Summitu OSN o biodiverzitě Závazek hlav států a vlád pro přírodu (Leader’s Pledge for Nature), který mj. formuluje i závazek řešit přímé a nepřímé příčiny ztráty biologické rozmanitosti a zastavit vyhynutí druhů, zajistit obnovu populací druhů a významně zvýšit úroveň ochrany půdy i oceánů a obnovit významný podíl degradovaných ekosystémů. Závazek za Českou republiku svým podpisem stvrdil předseda vlády Andrej Babiš (zde).

Hlavním koncepčním dokumentem v oblasti ochrany a udržitelného využívání biodiverzity na našem území je Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky pro období 2016–2025 a také její akční plán Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020–2025. V oblasti zlepšení stavu biodiverzity u nás hrají významnou roli různé projekty financované ze státních, evropských či dokonce soukromých zdrojů. Na zachování české i evropské biodiverzity se zaměřuje například projekt Jedna příroda financovaný z Programu LIFE, který přispívá k zajištění efektivnější péče v chráněných územích soustavy Natura 2000 a hodnocení socio-ekonomických přínosů těchto vzácných území. Jen v loňském roce se díky němu podařilo mj. zajistit opatření na podporu zachování či zlepšení stavu české biodiverzity v hodnotě téměř 20 milionů korun.

Kromě tradičních dotačních titulů na podporu biodiverzity jak z evropských, tak národních financí – Operačního programu Životní prostředí, Národního programu Životní prostředí, Programu péče o krajinu a Programu obnovy přirozených funkcí krajiny – MŽP získalo v rámci navýšení prostředků Národního plánu obnovy nově 7,4 mld. korun, které jsou rozděleny mezi mitigační i adaptační opatření a synergicky i na opatření na podporu biodiverzity (mj. 1 mld. korun na adaptaci vodních, nelesních a lesních ekosystému na změnu klimatu a péči o zvláště chránění území a území soustavy Natura 200 a péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů). MŽP na svých stránkách také zveřejňuje novou rubriku Ochrana biodiverzity, která na jednom místě shrnuje základní informace a klíčové dokumenty, které se k tématu biologické rozmanitosti vztahují.

Převzato ze stránky www.mzp.cz