Biodiverzita – pestrost života na Zemi, pestrost druhů, a hlavně pilíř pro stabilní ekosystémy, ze kterých profituje také člověk. Přírodu mnohdy uchráníme nejlépe, když ji necháme svému vlastnímu vývoji. Podporujeme tím přirozené procesy, které příroda umí nejlépe. Proč je však nutné občas zasahovat i do míst, která by přirozeně naši pomoc nepotřebovala? Protože jsme přírodu již ovlivnili natolik, že bez některých zásahů by nemohla svůj původní potenciál zcela obnovit. Proto tvoříme oplocenky nebo bojujeme proti invazním a nepůvodním druhům, které se šíří a vytlačují druhy v naší krajině původní. Také podporujeme přirozený vodní režim, například výstavbou tůni.

I malá světlina v lese je domovem např. pro perleťovce stříbropáska (Argynnis paphia) sajícího nektar na dobromysli obecné (Origanum vulgare). Foto: Kateřina Španihelová

Lidé a jejich činnost formují krajinu střední Evropy již dlouhá staletí. Přizpůsobovali jsme si prostředí tak, aby bylo vhodnější k životu. A mnohdy jsme tím také podpořili druhy, kterým takový způsob hospodaření v krajině vyhovuje. Vytvořil člověk něco nového? Ne tak úplně. Pouze nahradil vlivy, které zde byly již předtím. V minulosti bylo totiž bezlesí udržováno například přítomností velkých kopytníků (zubři či pratuři). Tyto druhy však člověk z české přírody vybil. Dnes se je snažíme opět do přírody vrátit a jejich účel je jasný – pomoci udržovat vzácná a pestrá přírodní stanoviště, která by bez pravidelné péče zarostla. Druhům vázaným na bezlesí se totiž daří, když mají optimální přísun světla.

Některá stanoviště zarůstají velmi rychle a druhy tak ztrácí své místo k životu. Velký podíl na tom má také zvýšené obohacování půdy živinami, které podporují růst dřevin – ať splachem umělých hnojiv ze zemědělských polí, tak také spadem atmosférického dusíku, kterého je v atmosféře zvýšená koncentrace díky lidské činnosti. Abychom mohli vzácným druhům, které jsou závislé na bezlesí, pomoci, je nutné podporovat hospodaření v krajině, tedy kosení, pastvu a případně také pomáhat obnovovat zarůstající stanoviště výřezem.

Stačí jen kosit, pást a čistit louky od náletových dřevin? Nikoliv, záleží totiž na kvalitě a v tomto případě je nutné hospodařit extenzivně – s ohledem na přírodu. Zásadní je nekosit velké louky naráz, ale podpořit takzvanou mozaikovitou seč (pokosit louku ve více termínech s ohledem na typ biotopu a živočichy, kteří se zde vyskytují). Ani pastva nesmí být velmi intenzivní, ani homogenní z hlediska složení pasoucích se hospodářských zvířat. Velmi zásadní jsou také světliny v lesích. Zdají se být naprosto obyčejné a bezvýznamné, ale například pro světlomilné druhy motýlů je lesní světlina doslova rájem.

Pokud zajistíme v naší krajině pestré podmínky, zajistíme tím také pestrou biodiverzitu. A tam kde je vysoká diverzita, je také zdravá krajina. Louka a pastvina jsou fenomén, který utváří českou krajinu. Louky jsou součástí naší historie i přítomnosti. K tomu, aby byly součástí také naší budoucnosti významně přispívá soustava chráněných území Natura 2000. Její cíl je chránit vzácné druhy či biotopy a zajistit jim potřebnou ochranu a péči, a tedy také dlouhodobou prosperitu do budoucna. Malou louku si může na své zahradě vytvořit každý, tak se do toho pusťme, ať se pestré a květnaté louky nestanou pouhou minulostí.