Na konci ledna tohoto roku se pod záštitou projektu Jedna příroda uskutečnil v pořadí již druhý kulatý stůl zaměřený na financování soustavy Natura 2000, tentokrát na téma udržitelnost projektů v ochraně přírody a krajiny. V rámci diskuse byl také představen klasifikační systém udržitelnosti – taxonomie EU.

Z jednání 2. kulatého stolu na téma udržitelnosti projektů a taxonomie EU. Foto: Kateřina Španihelová

Udržitelnost projektů je často podceňovaným aspektem, je ale klíčovým předpokladem pro smysluplné vynakládání veřejných prostředků. Z aktuálně nastaveného systému vyplývá, že odpovědnost za udržitelnost projektu náleží primárně žadatelům, kteří ji mohou vnímat jen jako další překážku v úspěšné realizaci projektu. Tyto projekty jsou však z valné většiny ve veřejném zájmu, neboť napomáhají plnění zákonných povinností. Ochrana přírody je úkolem daných subjektů a tyto subjekty by měly mít logicky také zodpovědnost za udržitelnost projektů napomáhajících k plnění zákonných povinností. Z aktuálně nastaveného systému však nelze tuto problematiku jasně uchopit, neboť chybí komplexnější přístup.

Experti z relevantních sektorů konstatovali, že systém aktuálního nastavení a fungování je velmi problematický, přestože dílčí části mohou být nastavené dobře (například systém kontrol, spolupráce s partnery v terénu při jednáních či plánování projektů nebo vynikající vstupní i průběžně aktualizovaná data díky celostátnímu monitoringu lokalit a mapování biotopů). Tato pozitiva však bohužel nepřevažují negativa, které jsou součástí aktuálního stavu.

Z praktického hlediska lze konstatovat, že není primárně problém získat finance na projekt, který se zaměřuje na obnovní péči, skutečným problémem je péči udržet i po skončení projektu, a to dlouhodobě, kvalitně a efektivně. Chybí zhotovitelé na realizaci opatření, problémy způsobuje také špatná komunikace mezi jednotlivými aktéry nebo příliš dlouhé, a tedy i zavazující, nastavení udržitelnosti.

V plném rozsahu se zde ukazují důsledky toho, že je potřeba zlepšit strategii financování ochrany přírody, která má přímý dopad na efektivní ochranu biologické rozmanitosti. Mezi návrhy, které by značně přispěly, ke zlepšení systému udržitelnosti patří:

• Více prosazovat myšlenku, že projekty na ochranu přírody jsou veřejným zájmem, a tedy i udržitelnost těchto projektu.
• Nastavit vhodný systém financování nejen pro obnovní péči, ale zejména pro opakovanou, udržující péči.
• Sladit legislativní rámec.
• Vytvořit metodiku k výkladu zákonu o veřejných zakázkách.

Z jednání 2. kulatého stolu na téma udržitelnosti projektů a taxonomie EU. Foto: Kateřina Španihelová

Vzhledem k tomu, že udržitelnost je ve své podstatě velmi široké téma, do kterého zasahuje řada subjektů, aktiv či rámců, mezi které patří i soukromý sektor, byla v rámci kulatého stolu představena také taxonomie EU. Jedná se o klasifikační systém, který vytváří seznam environmentálně udržitelných hospodářských činností, a tím by měl přispívat k mobilizaci soukromého kapitálu pro dosažení nízkouhlíkové ekonomiky.

Taxonomie EU zahrnuje šest hlavních cílů včetně ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů. Její představení na kulatém stole bylo proto více než relevantní. Zda systém pomůže přesunout investice tam, kde jsou nejvíce zapotřebí, se ale teprve ukáže. Implementace taxonomie EU je totiž zatím v oblasti ochrany přírody, biodiverzity a ekosystémů v samém počátku.

Za zmínku jistě stojí také problematika kofinancování a předfinancování projektů. Tato témata byla diskutována na prvním kulatém stole uskutečněném na podzim minulého roku. Svoje expertní poznatky zde vyjádřili zástupci státního, nevládního, bankovního, soukromého i výzkumného sektoru.

Mezi definovanými problémy bylo například vysoké kofinancování. Pokud je kofinancování vyžadováno ve větším než 10% objemu, jsou často z daných programů zcela vyloučeny menší organizace jako potenciální žadatelé. Nutno dodat, že pro některé organizace je i menší, než 10% kofinancování, překážkou a limitem pro realizaci nákladnějších projektů.

Z jednání 2. kulatého stolu na téma udržitelnosti projektů a taxonomie EU. Foto: Kateřina Španihelová

Jedním ze závěrů kulatého stolu bylo zdůraznění faktu, že stát přistupuje ke kofinancování projektů nesystémově. Půjčky pro nevládní organizace na kofinancování jsou sice dobrý sluha ale zlý pán. Je potřeba k problému přistoupit systémově – například prostřednictvím nízkoúrokových půjček ze státního fondu životního prostředí (SFŽP).

Projekty je nutné často předfinancovat, protože platby jsou prováděny až po provedení činností, a to často s velkým zpožděním. Implementujícím subjektům proto mnohdy nezbývá jiná možnost než takové období překlenout půjčkou. Půjčky jsou ale obecně vnímány jako ukazatel nefunkčnosti dotačního systému, a neměly by být v ideálním případě vůbec potřeba. Ideální by v případě půjček bylo zřízení obdobného modelu, jakým je v sektoru zemědělství Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond.

Dalším zásadním problémem je absence důvěry a partnerského přístupu. Subjekty zajišťující péči o krajinu (zcela typicky nevládní organizace) musí být podle účastníků kulatého stolu vnímané poskytovateli dotací jako partneři, a ne jako potenciální riziko ve smyslu zneužití prostředků.

Třetí kulatý stůl se uskuteční v březnu 2023.

Výstupy ze všech tří kulatých stolů budou dále využity v projektu Jedna příroda, kde budou podkladem pro další směřování aktivity věnující se posilování finančních kapacit a mobilizaci zdrojů.