Ministerstvo životního prostředí ČR ve dnech 25. až 27. června 2024 v prostorách Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze hostilo významnou událost v oblasti ochrany biodiverzity EU – tzv. kontinentální Biogeografický seminář Natura 2000, zaměřený na kontinentální, alpínské, panonské, stepní a černomořské regiony. Seminář organizovaný ve spolupráci s Fakultou životního prostředí ČZU, Evropskou komisí, Univerzitou ve Wageningenu a nevládní organizací CEE Web for Biodiversity cílil na vybrané aktuální evropské otázky ochrany přírody a krajiny, zejména na proces přípravy příslibů na rozšíření chráněných území a zlepšení stavu přírodních stanovišť a druhů, péči o bezlesí a nekonvenční nástroje územní ochrany biodiverzity. Akce přilákala do Prahy přibližně 100 odborníků a odbornic z 16 členských států a zástupců a zástupkyň nevládního sektoru z celé Evropy, včetně expertek z Ukrajiny.

Biogeografický seminář je součástí širšího biogeografického procesu, který Evropská komise zahájila v roce 2012 s cílem posílit implementaci unijního práva v oblasti ochrany přírody, konkrétně směrnic „o ptácích“ a „o stanovištích“ a podporovat spolupráci mezi státními orgány, odborníky a dalšími zainteresovanými stranami v členských státech EU.

První den semináře byl věnován vyhodnocení úsilí členských států v oblasti cílů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti EU do roku 2030, konkrétně přispět k cíli 30 % územní ochrany a 10 % přísné územní ochrany přírody EU, a do roku 2030 zastavit další zhoršování stavu předmětů ochrany habitatů a druhů v zájmu směrnic „o stanovištích“ a „o ptácích“.

Poté, co účastníky semináře přivítal Michael Komárek, děkan Fakulty životního prostředí ČZU v Praze a dálkově též Huberto Delgado Rosa, ředitel sekce Natural capital na generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, se úvodního slova ujal Ladislav Miko, poradce prezidenta ČR a ministra životního prostředí, který během svého příspěvku zdůraznil, že soustava Natura 2000 je ve světovém kontextu unikátní a představuje efektivní nástroj prosazování unijní ochrany přírody. Upozornil také na skutečnost, že ztráta biodiverzity a klimatická krize jsou často vnímána a projednávána jako dvě odlišná témata, ačkoliv jsou úzce propojena a je třeba je řešit zároveň.

Frank Vassen (Evropská komise) následně zdůraznil, že ekosystémy napříč EU nyní čelí řadě tlaků, ať již v podobě právě změny klimatu, biologických invazí, nedostatečné, absentující či nevhodné péče či nadměrné exploatace. Jedním z překážek pro efektivní řešení těchto tlaků je též nedostatek finančních prostředků a jejich mobilizace. Zmínil, že doposud vypracovalo své přísliby k navýšení rozlohy chráněných území pouze 7 z 27 členských států EU včetně České republiky. ČR navíc jako jediná navrhla zvýšení počtu chráněných území s využitím jiných účinných opatření územní ochrany (tzv. OECMs – území, která v důsledku aplikace režimu nevyplývajícího z právních předpisů v oblasti územní ochrany přírody a krajiny hostí cenné přírodní hodnoty a která na základě cílů zohledňujících potřeby ochrany přírody budou tyto hodnoty hostit i nadále a případně je rozvíjet – pozn. definice OECMs není v současné době etablována, resp. na ni není v tuto chvíli jednoznačná shoda, v tomto textu je proto využito vymezení do značné míry reflektující obsah diskuse v rámci Biogeografického semináře), ovšem tento koncept je pro českou ochranu přírody novinkou a je třeba jej zcela jistě podrobit další diskusi, jak z pohledu celkového uchopení, tak v kontextu vnitrostátních nástrojů.

Nejčastějšími důvody, proč tento příslib řada členských států doposud neodevzdala, jsou kapacitní (personální, administrativní) náročnost celého procesu, nutnost adekvátního projednání příslibu se zúčastněnými stranami či obtížně předvídatelné možnosti implementace příslibu v dlouhodobém časovém horizontu (ovlivnění politickou situací a strategickými prioritami).

Své zajímavé příspěvky během prvního dne semináře přednesli například Jan Slíva (aktuální informace a novinky v programu LIFE), makroekolog Petr Keil (dynamika biodiverzity v časoprostorovém kontinuu a její měřítko) či Dušan Romportl (představení projektu GeoBio), dále Piero Visconti a Jarosław Krogulec. V druhém bloku následovaly prezentace zaměřené na přísliby zlepšení stavů ochrany přírodních stanovišť a druhů od zástupců Dánska, Itálie a Belgie a konečně v odpoledním bloku týkajícím se právě tématu příslibů v oblasti navýšení rozlohy chráněných území obeznámili s jejich národním obsahem účastníky semináře zástupci ČR, Německa a Lucemburska.

Terénní část semináře probíhala druhý den jeho konání v Českém krasu. Účastníci a účastnice semináře zde měli možnost navštívit nově otevřený Dům přírody, který vybudovala Správa jeskyní České republiky ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, a přitom navštívit vzdělávací expozice a zhlédnout dokumentární film o přírodním bohatství Českého krasu. Zájemci měli možnost navštívit unikátní Koněpruské jeskyně a národní přírodní památku Zlatý kůň a část naučné stezky kolem vrchu Kotýz v doprovodu zkušených průvodců Tomáše Tichého a Karla Chobota. Odpoledne se účastníci semináře přesunuli do nedalekého Tetína, kde se nachází pozůstatky skalních stepí se zachovalými původními druhy vegetace a zároveň se jedná o významné archeologické naleziště z počátků historie českých zemí.

Místo zvolené pro exkurzi přitom reagovalo na další stěžejní téma semináře, a to obnovu travních ekosystémů v chráněných územích. Tomu byl věnován závěrečný třetí den semináře, kde byly diskutovány například hlavní tlaky ovlivňující biodiverzitu bezlesí, základní principy péče o něj či jeho dynamika v kontextu dopadů změny klimatu. Zkušenosti s obnovou cca 100 ha původně zanedbaných luk a 210 ha otevřených lesů a pastvin v Bílých Karpatech sdílela Ivana Jongepierová, Kateřina Berchová se následně zaměřila na strategii potlačování invazních druhů (zejména lupiny mnoholisté) v NP a CHKO Šumava. Příspěvky zástupců ČR doplnili Csaba Vadász z maďarského NP Kiskunság, Švédka Liselott Sjödin Skarp a Francouzka Sophie Pyckaert.

Poslední blok semináře byl zaměřen na již zmíněné OECMs. Jeho účelem byla diskuse o možnostech, limitech a přínosech tohoto nástroje v kontextu Evropské unie. Olivier Hymas a Delphine Dupeux ve svých prezentacích zdůraznili nutnost zahrnutí ostatních aktérů, zejména vlastníků, hospodářů, místních komunit a potřebu diskutovat s nimi jejich možný přínos k ochraně biologické rozmanitosti v daném území. Olivier Hymas ve své energické prezentaci zároveň poskytl stručný přehled světových i regionálních příležitostí, které OECMs přinášejí. Na závěr Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické seznámil účastníky semináře s potenciálem tzv. ptačích parků, na které je v českých podmínkách jako na OECMs z velké míry nahlíženo. Strategickým plánem ČSO je koncept ptačích parků dále rozvíjet a do roku 2042 jich vytvořit na českém území dohromady 13, ideálně jeden v každém kraji.

Témata péče o bezlesí a OECMs byla podrobněji debatována i v rámci užších pracovních skupin, živé diskuse expertů ke všem tématům nicméně probíhaly po celou dobu semináře a často pokračovaly i během přestávek, v terénu či u večeře. Závěry diskusí, resp. semináře budou publikovány na webu biogeografického procesu Natura 2000.

Seminář byl ze strany snad všech účastníků hodnocen velmi pozitivně, a přestože jeho pořádání na relativně delší dobu podstatně zaměstnalo všechny, kteří se na organizaci podíleli, lze snad konstatovat, že se jednalo o úsilí smysluplně vynaložené. Ministerstvo životního prostředí by na tomto místě chtělo poděkovat spolupořadateli, Fakultě životního prostředí ČZU v Praze, zejména paní Kateřině Černý Pixové a jejím kolegyním za skvělou součinnost při přípravě i zajištění hladkého průběhu akce. V neposlední řadě patří za zabezpečení pestré exkurze díky pracovníkům Domu Přírody Český kras a Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, především panu Tomášovi Tichému, Františkovi Pojerovi a Karlu Chobotovi.

Účastníci 4. kontinentálního Biogeografického semináře