V letech 2020 až 2025 budeme v evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech spravovaných Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR zajišťovat potřebnou péči. V následujících týdnech představíme jednotlivá opatření, způsoby, která vybíráme s ohledem na předmět ochrany v daném území. Prvním je pastva hospodářských zvířat na různých travních porostech, zejména loukách.

Pastva od nepaměti patřila k tradičním způsobům hospodaření a na mnoha místech dlouhodobě utvářela krajinný ráz tak, jak jej v současnosti vnímáme. Nahrazovala vliv velkých spásačů, kteří udržovali v chodu přirozené ekologické procesy již od dob raného pleistocénu (před 2,6 miliony let). Nejen vlivem industrializace a kolektivizace zemědělství v 50. letech došlo k náhlému upuštění od této ověřené hospodářské praktiky, což mělo za následek prudkou degradaci mnoha jedinečných stanovišť.

V současné době se orgány ochrany přírody stále častěji uchylují k znovuzavedení tohoto způsobu hospodaření jakožto k nástroji obnovy přirozených ekosystémových procesů na nelesních stanovištích. Pasoucí se zvířata omezují růst náletových dřevin, brání hromadění stařiny a narušují zapojený drn, čímž napomáhají šíření semen, a vytvářejí tak vhodné podmínky pro konkurenčně slabší druhy rostlin i živočichů. Výsledkem je výrazné zlepšení kvality daných biotopů a nárůst druhové rozmanitosti stanoviště.

Na místech, kde působením sukcesních procesů došlo k výraznému znehodnocení biotopu, pastvě často předchází výřez nežádoucích náletových dřevin. Poté je potřeba zvolit patřičnou pastevní strategii, tj. zvolit vhodný druh zvířat, jejich počet a intenzitu pastvy.

Na lokalitách se mohou pást různě početná stáda ovcí, koz, skotu a koní, či dokonce stáda smíšená. Jakým způsobem bude pastva probíhat, určuje především charakter dané lokality. Mezi nejběžnější pastevní systémy patří například pastva rotační, jednorázová či kontinuální.

Zvažují se však i další faktory, které mají vliv na efektivní pastvu. Jedná se například o výšku porostu, nutnost a možnosti oplocení (mobilního či pevného) či potřeby zajistit dostatečné napájení vodou (z potoku nebo z dovezené cisterny).

Vyhodnocuje se také potřeba zvířata přikrmovat senem, slámou či obilným šrotem. K přikrmování dochází, když je na pastvině dočasný malý nárůst rostlinné biomasy nebo při spásání píce s vyšším obsahem dusíkatých látek a nižší koncentrací vlákniny.

Při volbě pastvy jako opatření vhodného pro dané území se často počítá s odstraněním případných nedopasků, které vznikají okolo výkalů pasených zvířat nebo jde o nedopasky jedovatých, trnitých rostlin a rostlin s podřadnou krmnou hodnotou. Po skončení pastvy se tyto nedopasky obvykle kosí nebo vyřezávají. Vzniklá nepotřebná biomasa se následně odváží do příslušných sběrných dvorů.

Bližší informace, náhledy jednotlivých typů pastvy či nákresy doporučených výšek elektrických ohradníků zpracovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v dokumentu Standardy péče o přírodu a krajinu – Pastva (pdf).

Příklady pastvy financované z projektu Jedna příroda

Díky projektu Jedna příroda jsme zajistili pastvu například v Beskydech, na jižní Moravě či ve východních Čechách.

V EVL Beskydy se pásli ovce, skot i koně. Podařilo se tak podpořit stanoviště podhorských až horských smilkových trávníků s jalovcem a v jednom místě též bez jalovce.

V EVL Babínský rybník v CHKO Žďárské vrchy se díky pastvě a následné seči zlepšily podmínky pro život silně ohrožené vážky jasnoskvrnné (uvedené v příloze II a IV ve směrnici o stanovištích).

V EVL Zubří ve Východních Čechách se na druhově bohatých smilkových loukách na silikátových podložích v horských oblastech pásl a toto přírodní stanoviště zhodnotil skot.

Pastva se prováděla také na několika místech jižní Moravy: v EVL Niva Dyje na nivních loukách říčních údolí svazu Cnidion dubii, v EVL Větrníky na polopřirozených suchých trávnících a facie křovin na vápnitých podložích a na panonských sprašových stepních trávnících v EVL Pouzdřanská step – Kolby. Ovce a kozy také zlepšili stav subpanonských stepních trávníků v EVL Miroslavské kopce.