Do ochrany přírody se vkrádají pojmy z ekonomie, mluví se o „službách ekosystémů“ či „přínosech přírody lidem“, objevuje se „přírodní kapitál“. Mnohému ochranáři vstávají vlasy hrůzou na hlavě, jiní mají obavy z „výprodeje přírody“. Byť se tento koncept ekosystémových služeb, kterému už je dnes téměř třicet let, zrodil na poli environmentální ekonomie, jeho prvotním cílem bylo zajistit lepší ochranu přírody a biodiverzity prostřednictvím ocenění jejich důležitosti jako základny pro lidský blahobyt a ekonomický rozkvět. Projekt Jedna příroda má za cíl zásadně přispět k realizaci tohoto cíle v České republice. Zveme vás na výlet po chráněných územích se špetkou ekonomie v kapse. 

Není to nic nového pod sluncem – do lesa, do sadu, po cestě mezi poli (ideálně obklopené alejí), na kopec s vyhlídkou nebo třeba i do městského parku, tam všude rádi chodíme a víme, že nám to dělá dobře. Mluví se o terapeutickém vlivu přírody na lidskou psychiku a restorativním působení na naše mentální schopnosti. „Na čerstvý vzduch“ zkrátka chodíme rádi a každý z nás má potřebu na něm být různě často a upřednostňuje tam různé typy aktivit. Také tušíme, že kromě čistého vzduchu je to opět někde v přírodě, kde začínají naše řeky, jejichž vody kdysi byly dokonce pitné, a díky tomu také tušíme, že příroda je pro nás i zdrojem hmatatelných přínosů, včetně třeba dřeva na zátop či stavbu domu.

VNITŘNÍ HODNOTA PŘÍRODY PŘÍRODU NEOCHRÁNILA

Příroda je ale mnohem štědřejší a její štědrost je pro lidskou existenci nenahraditelná právě v oblasti, která je našemu smyslovému vnímání poměrně skrytá. Ti, kdo pracují v ochraně přírody, vědí, proč je potřeba ji chránit a pomáhat jí, aby byly zachovány jak různé druhy živočichů a rostlin, tak jejich přirozená stanoviště. Ne všichni tento intuitivně kladný, později třeba ještě vzděláním potvrzený vztah k přírodě ale sdílejí. Zejména když dojde na lámání chleba. Navíc ochranou přírody preferovaný důraz na vnitřní, a tedy nezpochybnitelnou hodnotu přírody dlouhodobý úbytek biodiverzity a degradaci ekosystémů bohužel nezpomalil. Jen u nás je 59,8 % evropsky významných druhů živočichů v nedostatečném či nepříznivém stavu. U rostlin je to podobné: 24,6 % je jich v nepříznivém stavu, ve stavu nedostatečném jich je 50,8 %. Trend fragmentace krajiny, který k tomuto přispívá, není pozitivní a od roku 2020 do roku 2021 se plocha fragmentované krajiny rozšířila o 11,7 %. Alarmujících téměř 80 % evropsky významných stanovišť, tedy míst, která živočichové a rostliny potřebují k životu, je v nedostatečném či nepříznivém stavu.

Byť by se na první pohled mohlo zdát, že pestrost či početnost druhů živočichů či rostlin a množství zdravých ekosystémů s lidským životem fakticky nijak nesouvisí, je tomu právě naopak. A právě proto se čím dál hojněji používá koncept ekosystémových služeb, který je snahou zviditelnit naši závislost na přírodě a který vychází z toho, že příroda je vlastně naším kapitálem, ze kterého těžíme tolik pro náš život podstatných benefitů. Protože je vůči nám „dávající“, můžeme jí říkat i Matka příroda – tento termín se už dnes běžně vyskytuje v rozličných mezinárodních dokumentech. Část toho, co nám Matka příroda poskytuje, jsou v terminologii ekosystémových služeb služby tzv. regulační. Vedle služeb zásobovacích (již zmíněná pitná voda, jídlo, dřevo na otop či na stavbu domu apod.) a kulturních (rekreace, inspirace či estetické prožitky aj.) jsou služby regulační, které z přírody čerpáme, nejzajímavější ve svém paradoxu – jsou okem či jinými smysly většinou nepostřehnutelné, často je neodhalíme ani intuitivně, ale pro kvalitu našeho života, či dokonce pro naše přežití na planetě Zemi jsou naprosto klíčové.

Ekonomické uvažování nám může tento paradox trochu osvětlit – jsou to služby, ze kterých profitujeme nepřímo a ze kterých majitel či uživatel pozemku většinou nemá žádný dodatečný příjem. Když se jejich tok zmenší, jeho příjem se většinou nesníží. Proto byly donedávna regulační služby ekosystémů jakousi Popelkou a na světlo světa se nyní dostávají častěji v souvislosti se změnou klimatu a například potřebou zachycování uhlíku v půdě. I když jsme si vědomi toho, že vyčlenění jednoho typu služeb přírody (těch regulačních) od ostatních je tak trochu „nepřírodní“, budeme doufat, že naši čtenáři pochopí, že tak činíme proto, abychom zkrátka uchopili část skutečnosti a zajistili našemu článku únosnou délku.

Příroda nám poskytuje různé ekosystémové služby. Ty tzv. regulační jsou často pouhým okem nepostřehnutelné. Foto: Dokument Hodnoty přírody

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ A EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY

Velkoplošná chráněná krajinná území v České republice pokrývají téměř 14 % rozlohy státu a jsou ohnisky zachování biodiverzity, ale také poskytování služeb, ze kterých profituje celá společnost. Protože právě v nich je příroda zastoupena v podobě přírodních či člověkem málo ovlivněných ekosystémů.

MÍSTO PRO ŽIVOT

V našich chráněných územích, která jsou i součástí evropské sítě Natura 2000, dochází k ochraně přírodního prostředí, což tedy v praxi znamená i ochranu přírodních stanovišť (neboli biotopů) a tím i ochranu biodiverzity. Na ni byl v počátcích sítě Natura 2000 kladen důraz, ale i zde došlo na evropské úrovni ke změně a zdůrazňuje se zajištění poskytování ekosystémových služeb (synonymum je „přínosů přírody“), které díky této síti jako společnost čerpáme. V terminologii ekosystémových služeb podporujeme přírodu v tom, aby mohla poskytovat regulační službu „vytváření a udržování habitatů“, neboli stanovišť, která poskytují úkryt a prostředí živočichům a rostlinám.

Třeba australské národní parky mají spočítáno, že v nich nachází své stanoviště 888 druhů ohrožených živočichů a rostlin. Celá jedna polovina jejich stanovišť je právě v těchto chráněných oblastech. Dalších 500 druhů živočichů a rostlin tam dokonce nachází 80 % svých stanovišť. Pro doplnění informací z Česka víme, že v jednotlivých velkoplošných chráněných územích nachází útočiště mezi 11 600 a 2 200 druhy živočichů podle velikosti území.

I v částech chráněných krajinných oblastí, na kterých se lidská ruka podepsala více a které bychom označili spíše za kulturní krajinu než přírodní ekosystém, se v různých maloplošných strukturách, jako jsou třeba meze, větrolamy, nevyužívané okraje polí či přirozené břehy řek nachází útočiště velkého množství chráněných či vzácných druhů. Často hraje roli managment neboli způsob, jakým je o dané plochy pečováno či jak jsou využívány, aby se v nich těmto druhům líbilo. Extenzivní péče je v tomto případě vždy efektivnější než intenzivní. Jsou to zejména chráněné krajinné oblasti či národní parky, kde nacházíme například louky s vysokou přírodní hodnotou. Pro uchování biodiverzity jsou zásadní.

Žádný přirozený ekosystém většinou neposkytuje pouze jednu regulační službu a tak další služby, o kterých budeme mluvit, mohou být současně poskytovány již zmíněnými typy ekosystémů.

Management lokalit soustavy Natura 2000 může být klíčový pro to, které druhy na ní najdou útočiště. Foto: Dokument Hodnoty přírody

OCHRANA PŘED POVODNĚMI A ČIŠTĚNÍ VODY

Chráněné krajinné oblasti snižují množství přívalové vody z bouřek, které odtéká do vodních toků, až o jednu polovinu. Mohou to být právě louky s vysokou přírodní hodnotou nebo třeba i lesy či jiná území v chráněných oblastech, jejichž půda není neprodyšně uzavřena, která zajišťují ekosystémovou službu, které se říká „regulace množství a odtoku vody“. Odtok dešťové vody je zpomalován (tím více, čím více organické hmoty v půdě je), což  vyrovnává a stabilizuje hydrologický režim. V Austrálii spočítali, že díky chráněným oblastem jsou obce ležící pod nimi ochráněny před pravděpodobností, že budou zaplaveny o 20–50 % lépe oproti situaci, kdy by půda byla využívána jinak než jako chráněné území. Častou metodou, jak vyjádřit službu regulace množství a odtoku vody, je spočítat, k jakým škodám nedošlo tím, že se zabránilo povodni.

Nejen nezastavěná půda luk, pastvin či lesů schopná zadržet vodu z dešťů či bouřek zajišťuje tuto službu, jsou to také záplavová území v nivách řek, která zde hrají velkou roli tím, že umožňují rozvodněné řece  vylít se dočasně z břehu.

Když už mluvíme o vodě, nelze nezmínit ekosystémovou službu „regulace kvality vody“, kdy  v chráněných oblastech dochází k samočištění spodní vody i vody ve vodních tělesech – je zde přirozeně filtrována a tím se omezuje uvolňování půdních sedimentů a znečišťujících látek, které by jinak odtekly do vodních toků. V Austrálii ve státě Victoria spočítali, že národní parky omezují vstup půdních sedimentů do vodních toků o 92 % lépe, než kdyby místo parku byla půda na stejném místě využívána jinak. Parky v okolí Melbourne potom omezují zatížení dusíkem a jeho vstup do vodních toků o 85 % lépe, než kdyby půda byla využita jinak (v tomto případě kdyby byla středně hustě zastavěna). Nacházejí-li se v chráněných krajinných oblastech (CHKO) listnaté lesy, zajišťují navíc vyšší perkolaci (doplňování) spodní vody a ochranu jejích zásob před emisemi dusičnanů než lesy jiného typu. Zemědělské plochy v chráněných oblastech jsou často ovlivňovány ochranou druhů a díky tomu jsou na nich aplikovány šetrnější způsoby hospodaření, což vede k lepšímu čištění spodní vody od reaktivních dusíkatých sloučenin.

Chráněné oblasti poskytují službu čištění vody. Foto: Dokument Hodnoty přírody

KLIMA GLOBÁLNÍ I LOKÁLNÍ

V době probíhající klimatické změny je regulační ekosystémová služba „regulace klimatu“, kterou čerpáme ze zdravých ekosystémů chráněných území, zásadní. Její podstatou je ukládání oxidu uhličitého z atmosféry v rostlinách a v půdě v podobě uhlíku organického. Správný management může vést k tomu, že zásoby uhlíku se nejen zachovávají, ale že se i v průběhu času zvyšují.

Třeba v EVL Krkonoše, která se územně shoduje s národním parkem Krkonoše, si spočítali, že jejich lesy ročně zachytí 8,25 milionu tun CO₂ a roční přírůstek je 59 tisíc tun CO₂. K zachycování uhlíku napomáhají ale i louky a rašeliniště, kde je množství uhlíku na hektar ještě vyšší. Aby tato služba dosahovala takto vysokých čísel, je potřeba, aby půda byla v režimu, který zabraňuje půdní erozi, aby nebyla zastavěná a aby kvalita obnovy přírodních stanovišť byla také vysoká.  Napomoci mohou i managementová opatření, u lesních ekosystémů je to třeba ponechávání mrtvého dřeva v lese.

Tato regulační služba má globální dopad, týká se tedy každého člověka na planetě a je jedno, kde žije. Ekosystémy chráněných oblastí včetně soustavy Natura 2000 ale ovlivňují a regulují klima i v malém měřítku – již zmíněné meze a větrolamy vytvářejí závětří, které je 15krát až 25krát širší, než je jeho výška. V tomto závětří nejen že je vyšší vlhkost a nižší teplota než mimo něj, ale dokonce také úroda pod ním může být až o 50 % vyšší.

Lesy EVL Krkonoše zachytí ročně 8,25 milionu tun C02. Foto: Dokument Hodnoty přírody

EKOSYSTÉMOVÁ SLUŽBA NIKDY NEPŘICHÁZÍ SAMA

I když by výčet mohl být obsáhlejší, popsali jsme si zatím pouze čtyři různé ekosystémové služby. Nicméně jedna ekosystémová služba zřídka přichází sama, naopak, přínosy přírody k nám plynou ve svazcích či skupinách a v různých kombinacích. Abychom zůstali u těch regulačních, vše závisí samozřejmě na typu využití území a my zde hovoříme o těch chráněných. Třeba kvalitní pastviny, podél kterých chodíme na výlet, dodávají hned několik služeb – regulují klima, chrání kvalitu vody, zabraňují erozi půd, které zároveň čistí, zabraňují povodním a tak dále. Listnaté lesy nejen že čistí vzduch a jsou pufračními zónami atmosférických emisí dusíků, ale jak jsme již zmínili, zajišťují doplňování zásob spodní vody a pomáhají regulovat její kvalitu. Jak také víme, mohly by nás navíc smíšené lesy zachránit před katastrofou, kterou po sobě nechaly smrkové monokultury. Takové službě se říká „regulace organismů škodlivých člověku“.

Díky tomu, že v chráněných územích (tedy na plochách soustavy Natura 2000) máme přírodní stanoviště, můžeme se právě na nich inspirovat – dodávají vždy několik služeb zároveň, profitujeme z nich hned několikrát, i když často „skrytě“. V kontextu ochrany těchto stanovišť či obnovy jiných, nebo obecně péče o krajinu, umožňuje koncept ekosystémových služeb soustředit se na vícero různých benefitů a optimalizovat jejich kombinace dle možností lokality a situace. Proto je při posuzování ekosystémových služeb plynoucích z nějakého území vhodné je posuzovat komplexně. Ještě než toto téma rozvedeme, nakoukneme do oblasti, která je pro mnohé v souvislosti s přírodou kontroverzní.

PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

I když je finanční vyjádření hodnoty ekosystémových služeb pouze jedním z mnoha možných (vedle hodnot biofyzikálních a sociokulturních), často se argumentuje tím, že je ho nyní ve světě, který ve financích vyjadřuje téměř vše, potřeba právě proto, aby například námi pojednávané regulační služby nezůstávaly Popelkou, ale aby se daly postavit jako protiargument jiným finančním zájmům.

Pro ochranu přírody je to příležitost, protože s argumenty to vždy měla těžké – její přínosy jsou široce rozptýleny v prostoru, často nastanou až v budoucnosti, navíc jsou nejisté. Ztráta příjmu či pracovních míst, které by mohly nastat (klidně i v důsledku ochrany přírody), jsou viditelné a hmatatelné okamžitě. Proto se na finančním ohodnocení přínosů přírody lidem intenzivně pracuje a my víme, že dle Evropské komise jsou ekonomické přínosy evropské sítě Natura 2000 v 223–314 mld. eur ročně (údaj z roku 2015). V případě ocenění jednotlivých regulačních služeb příliš mnoho studií k dispozici není, ale je to oblast, která se dynamicky vyvíjí.

Jen pro ilustraci uveďme, že třeba v Německu si spočítali, že hodnota přínosů biodiverzity a s ní spojené rekreace v jejich lesích je ročně stejně vysoká jako hodnota dřevní produkce z těchto lesů. Biodiverzitu jako takovou mnozí považují za předpoklad existence regulačních i dalších služeb, není to tedy přímo služba sama, je jejich podmínkou.

A bylo to také v Německu, kde došli k závěru, že transformace louky na pole společnost vyjde na 440-3000 eur/ha/rok. Vyvozují pak, že zejména zmiňované louky s vysokou přírodní hodnotou je potřeba chránit.

Dalším důvodem, proč finanční ocenění služeb přírody může mít smysl, je možnost porovnat ho s náklady, které ochrana, údržba a zachovávání přírodních stanovišť a ekosystémů stojí. V Německu došli např. k závěru, že ekonomický přínos ochranných koryt řek pro ochranu povrchových vod, mořských ekosystémů a biodiverzity je minimálně 1,8krát vyšší než investice do nich. Z České republiky víme, že ekonomická hodnota přínosů řeky Lužnice je více než 200 mil. Kč ročně. Vděčíme jí za zpomalení postupu povodňové vlny a jejím přínosem je tedy regulace množství a odtoku vody.

Ekonomická hodnota přínosů řeky Lužnice je přes 200 mil. Kč/ročně. Foto: Dokument Hodnoty přírody

SKRYTÉ POKLADY, SKRYTÍ BENEFICIENTI?

Skryté poklady chráněných území v podobě regulačních služeb ekosystémů jako základny pro lidský život jsou poklady celé společnosti. Jak jsme již nahlédli výše, tyto služby čerpáme spíše ve skupinách než jednotlivou službu, a proto musejí být posuzovány a nahlíženy komplexně. Aby k tomu tak skutečně mohlo dojít, je potřeba do toho komplexně zapojit i druhou stranu – tedy stranu poptávkovou (abychom zůstali u té ekonomie), kterou tvoří příjemci (beneficienti) ekosystémových služeb.

Studiem beneficientů se zabývá řada výzkumů, ať už ve snaze rozlišit, které služby mají největší dopad na které beneficienty, anebo ve snaze dosáhnout co nejobjektivnějšího vyhodnocení přítomných služeb v nějaké oblasti tím, že je do hodnocení zapojí. Příjemci regulačních služeb chráněných území se prostorově nacházejí úplně všude: od globální úrovně, kam zasahuje ochrana klimatu, přes úroveň regionální, kam dopadají například služby typu regulace kvality ovzduší či vody, až po úroveň lokální, kdy služba dekontaminace půd zcela zásadně ovlivňuje živobytí místního zemědělce. Kromě prostorového rozprostření jsou příjemci přírodních benefitů pestří i v rámci oborů či předmětů činnosti, ve kterých služby ekosystémů využívají. V neposlední řadě se příjemci odlišují i tím, zda jsou na daných službách závislí a zda z nich čerpají přímo či nepřímo. Regulační služby jsou ze své podstaty často sdílenými benefity, což znamená, že z nich vědomě či nevědomě těží větší množství příjemců, ať už z různých oborů či lokalit.

Ne vždy jsou ale představy a očekávání různých příjemců přínosů přírody v souladu, a potom může docházet ke konfliktním situacím, kdy čerpání jedné služby omezuje možnost čerpání druhé. Odborně se tomu říká trade-off. Jasným příkladem je konflikt mezi důrazem na zásobovací službu orné půdy (úrodu) a službou regulace klimatu (vysoká míra uhlíku v orné půdě). I když se zemědělské techniky v tomto směru vyvíjejí, stejně regulační služba „regulace klimatu“ u orné půdy nebude taková jako třeba u pastviny či louky vysoké přírodní hodnoty. Úroda ale není služba regulační a určitě není „skrytým pokladem“, stejně jako třeba rekreace, takže se vraťme ke službám regulačním. Mezi jejich čerpáním tak často ke konfliktům nedochází, jejich vztahy jsou často synergické (např. služba regulace klimatu pomocí ukládání vyššího množství uhlíku v půdě bude podporovat i službu regulace množství a odtoku vody). Konflikt ale může nastat třeba mezi ochranou biodiverzity a čerpáním některých regulačních služeb, pokud jsou některé biotopy třeba přirozeně na chudých půdách.

Zavádění konceptu ekosystémových služeb tak s sebou do ochrany přírody přináší zajímavý společenský aspekt. Aby bylo hodnocení či plánování podpory ekosystémových služeb spravedlivé jak vůči uživatelům, tak vůči ekosystémům samotným, dochází k zapojování všech potenciálních nebo aktuálních příjemců – pokud se tedy zapojit nechají. Například výsledky případové studie modelování potenciálních příjemců ekosystémových služeb soustavy Natura 2000 v severní Itálii naznačují, že jejich počet se zvyšuje úměrně tomu, jak klesá závislost na dané službě. Pro zjištění reálného využívání služeb příjemci je pak klíčové jejich zapojení pomocí tzv. participativních metod, které v těchto procesech poskytují celistvější pohled na hodnoty různých příjemců ekosystémových služeb, a to na lokální, národní či globální úrovni. V Severní Americe a Kanadě jsou do tvorby klasifikací přínosů přírody přizýváni zástupci původních obyvatel, jejichž populace mají k přírodě a její ochraně svůj vlastní a svébytný přístup, který by mohl pro západní společnost být inspirativní.

V evropské praxi dochází k tomu, že vedle orgánů ochrany přírody mohou např. managementová opatření v chráněných oblastech realizovat třeba i vlastníci pozemků nebo neziskové organizace a jsou k tomu finančně motivováni.  V rámci projektu Jedna příroda pořádá výzkumný partner CzechGlobe (Ústav výzkumu globální změny, AV ČR) participativní setkání hned v několika chráněných krajinných oblastech. Toto vše je součástí změny paradigmatu, kdy se ukazuje, že zapojení místních či zainteresovaných lidí, vlastníků, organizací, společností apod. může vést k minimalizaci konfliktů souvisejících s využíváním krajiny. Následná rozhodnutí pak bývají lépe přijímána a zvyšují tak šanci, že zhoršování kvality ekosystémů a úbytek biodiverzity nebudou nenávratné.

Ukázka zpracování výstupů participativních seminářů partnerem projektu CzechGlobe. Foto: Blanka Loučková

KONEC VÝLETU, ZAČÁTEK PARTICIPACE

Náš ochranářsko-ekonomický výlet zakončíme tam, kde jsme začali. I když se do ochrany přírody vkrádá něco, co tam zdánlivě (pro mnohé) nepatří, to jest ekonomický pohled, neznamená to automaticky přilepení cenovky na samotnou či rozkouskovanou Matku přírodu. Může sloužit k otevření očí každému, kdo kráčí chráněným územím či o trávení času v něm jen přemýšlí či slýchá. Nebo v něm dokonce vlastní pozemek či na něm hospodaří. Pod nohama a všude kolem sebe totiž má skryté poklady, jejichž jsou tato území strážcem. A je jich tolik, že na to jedny oči nestačí. Je jich potřeba víc. Otevřená debata může být v našich končinách vzhledem k historickému vývoji velkou výzvou, zejména proto, že prolínání různých oborů činností, či jak se dnes moderně říká „sociálních bublin“ je náročné i v krajích, kde jsou na to zvyklí. Příjemci přínosů přírody jsme ale všichni, nenechme si ji proto ujít.

Autoři:

Linda Blättler (AOPK ČR), Jan Daněk (CzechGlobe)

Zdroje:

CENIA (2022). Zpráva o životním prostředí České republiky 2021. Česká informační agentura životního prostředí. Dostupné z: https://www.cenia.cz/publikace/zpravy-o-zp/

Daněk et al (2023): Beyond nature conservation? Perceived benefits and role of the ecosystem services framework in protected landscape areas in the Czech Republic

European Commission (2013): The Economic benefits of Natura 2000 Network

TEEB (2011), The Economics of Ecosystems and Biodiversity in National and International Policy Making. Edited by Patrick ten Brink. Earthscan: London and Washington.

Loft, L., Mann, C., Hansjürgens, B., 2015. Challenges in ecosystem services governance: Multi-levels, multi-actors, multi-rationalities. Ecosystem Services 16, 150–157.

Natural Capital Germany – TEEB DE, 2016. Ecosystem services in rural areas – Basis for human wellbeing and sustainable economic development. Summary for decision-makers. Leibniz University Hanover, Hanover, Helmholtz Centre for Environmental Research – UFZ, Leipzig.

Parks Victoria and the Department of Environment, Land, Water and Planning (2015). Valuing Victoria’s Parks: Accounting for ecosystems and valuing their benefits: Report of first phase findings.

Schirpke et al. (2014): Mapping beneficiaries of ecosystem services flows from Natura 2000 sites

Dokument Hodnoty přírody vzniklý v projektu Jedna příroda

Leták Přínosy přírody lidem vzniklý v projektu Jedna příroda

Leták Hodnocení ekosystémových služeb  se zapojením aktérů vzniklý v projektu Jedna příroda