Jsou nedílnou součástí české přírody a díky nim každé místo ožívá, neboť se stávají domovem obojživelníků i jiných druhů, a pomáhají tak kromě zadržování vody v krajině a jejímu ochlazování i zvyšování biodiverzity. Tůně se v různých koutech České republiky budují postupně, a to díky soukromým aktivitám jednotlivých hospodářů i projektu Jedna příroda.

Tůně zpravidla zcela zahloubené pod úroveň terénu nemají hráz ani jiná technická zařízení (výpust, bezpečnostní přeliv). Voda z nich odtéká přirozeně, přírodě blízkým způsobem. Neslouží k chovu ryb či vodní drůbeže.

Přirozeně mohou vzniknout překladem koryt neregulovaných toků oddělováním říčních meandrů, v místě vývratů stromů, činností zvířat (např. kaliště vytvořená divokými prasaty) nebo se jedná o přirozené terénní sníženiny zaplněné vodou z podzimních nebo jindy vydatnějších dešťů či na jaře po tání sněhu (viz www.mokrady.wbs.cz).

Rozlišujeme různé druhy tůní. Neprůtočné závisí na srážkách nebo infiltraci. Hladina vody je stejná jako hladina okolní podzemní vody. V době sucha může tůň zcela vyschnout. Oproti tomu periodicky vysychavé tůně (vhodné např. pro žábronožku letní či listonoha letního) drží vodu méně než čtyři měsíce v roce, tzn. často vysychají. Trvale napájené vodou z povrchového přítoku, z prameniště, z drenáže či podpovrchově jsou tůně průtočné, kde voda pravidelně odtéká a hladinu je tedy nezbytné stabilizovat vhodným přírodě blízkým způsobem.

Budování, obnova a údržba tůní

V případě, kdy je potřeba vybudovat novou tůň nebo původní tůně obnovovat tak, aby se dařila především obnova či podpora celých společenstev daných stanovišť, je nutné respektovat různé zásady podle toho, o jak velkou tůň se jedná, jaký je její zamýšlený tvar, hloubka, členitost či sklon břehů a dna nebo například způsob opevňování, společně s celou řadou dalších kritérií.

Obecně je vždy upřednostněn přírodě blízký tvar. Lze najít i tůně pravidelných geometrických tvarů (obdélník, lichoběžník či kruh), u kterých dojde k jejich přetvoření do přirozenějšího tvaru v důsledku působení přírodních sil později. U větších tůní je možno vybudovat ostrůvek s vegetací, který zajistí chráněné hnízdění ptactva. Vždy by však tůně měla poskytovat proměnlivost jejího prostředí, tedy mít jak mělké partie s rychle se prohřívající vodou, tak partie hlubší.

Hloubku vody určují především požadavky na živočišné či rostlinné druhy, pro které se tůň buduje nebo obnovuje. Průměrná hloubka tůně je v rozmezí od 0,8 do 1,0 m a maximální hloubka do 1,5 m. Například druhy jako čolek karpatský či čolek horský nebo kuňka žlutobřichá upřednostňují spíše mělčí tůně o hloubce do 0,4 m.

O tůně je potřeba se dále starat. Péče o ně zahrnuje například částečné odstranění sedimentu, výřez náletu křovin a citlivé vytrhávání zárůstu s cílem zvýšit oslunění hladiny, vedoucí k prohřátí vody, rychlejšímu vývoji larev obojživelníků a omezení opadu listí. Všechny výše uvedené úkony přispívají k prodloužení životnosti tůně. K udržovacím pracem by mělo docházet ideálně jednou za pět až deset let.

Další podrobnosti o tom, jak budovat tůně v chráněných územích, jak například naložit se zeminou po vyhloubení tůní, se uvádí ve Standardech péče o přírodu a krajinu – Vytváření a obnova tůní (pdf), vydaných Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s Fakultou stavební Českého vysokého učení technického v Praze. O cenné zkušenosti s budováním tůní se podělil také hydrobiolog Jaromír Maštera v rozhovoru pro ekolist.cz, Jak vyrobit dobrou tůň? Udělejte ji mělkou, radí Jaromír Maštera.

Příklady tůní vybudovaných díky projektu Jedna příroda

V letošním roce jsme tůně budovali a obnovovali v jižních Čechách, v CHKO Žďárský vrch, Slavkovský les, Bílé Karpaty, Český les, Kokořínsko – Máchův kraj, Beskydy či na Liberecku, například:

• v EVL Třeboňsko-střed se tůně obnovily zejména pro bublinatku prostřední a kuňku ohnivou;
• v CHKO Slavkovský les byly tůně obnoveny v EVL Krásenské rašeliniště na podporu aktivního vrchoviště, v EVL Upolínová Louka – Křížky pro přechodová rašeliniště a třasoviště a v EVL Močál u Bystřiny pro tvrdé oligo-mezotrofní vody s benetickou vegetací parožnatek;
• v EVL Bílé Karpaty se vybudovaly tůně za účelem podpory bučin, dubohabřin, lesů na svazích, sutích a v roklích a také přírodních smíšených jasanovo-olšových lužních lesů;
• v EVL Jestřebsko-Dokesko se tůně vybudovaly pro vážku jasnoskvrnnou a s cílem podpořit přirozené eutrofní vodní nádrže;
• v EVL Beskydy se nově vybudované tůně stanou domem zejména kuňky žlutobřiché a čolka karpatského;
• v EVL Čerchovský les budou obnovené tůně sloužit především čolku obecnému a čolku horskému;
• v EVL Jizerské smrčiny se tůně obnovily z důvodu podpory aktivních vrchovišť.